OBVESELÍM JE V DOMĚ SVÉM MODLITEBNÉM,
NEBO DŮM MŮJ DŮM MODLITBY SLOUTI BUDE U VŠECH NÁRODŮ
Izaiáš 56,7
Po roce 1870 navštěvuje br. Schmidt z Potštejna některé katolíky v Praze. Bratr Bernard z Dubé navrhuje v červnu 1881, aby byl do Prahy poslán nějaký evangelista, aby pracoval mezi lidmi, protože v Praze působí jen "amerikáni" (svobodní reformovaní). 25.5.1882 znova žádá ČMK (Česko-moravské komité) o vyslání stálého pracovníka - evangelizátora - do Prahy. ČMK to zamítá, protože nemá pracovníka, znalého češtiny. Br. Eugen Schmidt z Dubé doporučuje jakéhosi reformovaného učitele Václava Vančuru z Čermné, který se pro rozpor s tamějším farářem nemůže zúčastňovat vysluhování Večeře Páně.
Další impuls, že by v Praze mohl být sbor Jednoty bratrské, vznikl vlastně v Potštejně při návštěvě profesora Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze T. G. Masaryka, který tam pobýval na letním bytě a našeho kazatele br .E. Schmidta v létě 1881. Profesor Masaryk a jeho přátelé, prof. Jaroslav Goll a Vojta Náprstek a další by uvítali, kdyby Jednota začala práci v Praze. Od té doby se táhla různá jednání kdo, kdy a jak začne práci. V listopadu 1883 Česko-moravské komité ukládá br. E. Schmidtovi, aby zjistil situaci v Praze mezi českými vzdělanci. V lednu jednáno dále s pány profesory, byli-li by ochotni hradit vhodný "lokál", že by br. Schmidt mohl jezdit do Prahy konat přednášky nebo mít bratrská shromáždění. Z tohoto plánu sešlo pro neochotu pánů profesorů platit nájem lokálu. O Praze jednáno bezúspěšně dále. Až 5.2.1885 se sešli v Praze br. E. Schmidt z Potštejna a br. Bernhard z Dubé a usnesli se, že na dobu 1 roku pronajmou vhodnou místnost "na vlastní vrub", to znamená za vlastní peníze. Oba bratři doufají, že na nájem vyberou sbírkami při shromážděních. Protože to vypadá, že v Praze bude jenom český sbor, jsou čeští členové z Dubského sboru (německého) převedeni do sboru Potštejnského (českého). Tímto opatřením převedeno 8 členů z Dubé do Potštejna. 31.5.1885 se koná otevření modlitebny v Lipové č. 5 za malého účastenství. Později návštěva stoupá a vyhlídky jsou lepší od té doby, co v Praze v srpnu pobyl 14 dní br. Josef Mikuláštík po své ordinaci v Potštejně.
V listopadu 1885 přijal br. E. Schmidt br. Josefa Šafránka jako prvého člena pražského sboru. 29. srpna 1886 otevřena nová modlitebna, za kterou už nájem platí ČMK. Br. Josef Motl, sedlářský tovaryš, nastupuje práci jako "starší", který bude konat jen biblické hodiny a v případě nepřítomnosti kazatele číst nedělní kázání z postily. Jen modlitby mohou být volné. "Starším" není více zákonem dovoleno. V květnu se br. Schmidt odhodlá zaplatit nájemné za modlitebnu jen do srpna 1889 - a čeká na rozhodnutí Generálního synodu. Tam br. Konrád Beck, ochranovský biskup, který byl minulý rok na visitaci v Praze, podává návrh "... aby Jednota, nemajíc vhodného pracovníka, pražskou práci opustila a předala jiným". Generální synod tento návrh nepřijal a naopak vyslovil přání, aby se práce v Praze rozšířila a upevnila. V létě 1890 navrhuje potštejnský kazatel Theophilus Reichel, aby do Prahy šel br. V. Betka na nějaký čas jako vikář. Br. Betka slouží v Praze na 1. advent a 13.prosince se stěhuje do Prahy. Práce se úspěšně rozvíjí, konají se další biblické hodiny v Holešovicích. (poznámka br. Schillera: Příznačné! Mezi pražským přijatým členstvem bylo mnoho chudých, pravých proletářů). Proto se část potštejnské chudinské pokladny odlučuje a zakládá se z ní vlastní pražská pokladna, první krok k osamostatnění sboru.
Dne 29.5.1882 se koná první pražská sborová slavnost, kterou řídí br. Betka, káže br. E. Schmidt z Dubé, V tomtéž roce se taktéž koná první volba staršího – jest jím br.Josef Betka – železničář, otec stavitele Ladislava Betky. Oba byli příbuzní bratra Václava Betky. Na velikonočním shromáždění r. 1883 bylo přítomno 50 účastníků a byli přijati noví členové – rodina br.Tomáše Müllera ze Smíchova.
Uznává se naléhavá potřeba, aby se br. Betka oženil a proto se mu v roce 1894 dává svolení, aby si hledal nevěstu. 12. května se žení se ses.Elis-Ana Enequistovou z Ochranova.
Bratři Betka a Mikuláštík naléhají, aby se pro Prahu vedly matriky v jazyku českém, poněvadž působí trapně, když zdejší členové dostávají své křestní listy německé (z Potštejna). Br. Konrád Beck se přimlouvá, aby se vedly dvoujazyčně. V Praze to však prý nelze.
Počet členů pražského sboru vzrostl na 65 bratří a sester. Žádost o osamostatnění pražského sboru byla do Vídně podána na základě usnesení Generálního synodu v r. 1899 a to v březnu 1900. Po dvou letech byla tato žádost vyřízena vynesením vídeňského ministerstva kultu a vyučování ze dne 17.října 1901 a úřední zpráva o tom došla do Potštejna 10.ledna 1902, odkud byla telegraficky nahlášena do Ochranova. Na to se koná první schůze sborové rady z 26.1.1902 v 11 hod dopoledne. Schůzi svolal br. Th. Reichel, kazatel potštejnsko-lanškrounský, "za tím účelem, aby se nový sbor pražský volbou starších ustanovil". Ze 25 členů sborové rady bylo přítomno 17 bratří. Byli zvoleni 4 starší na základě ustanovení Ředitelství Jednoty, a to bratři:
Václav Exner - Smíchov, Karlova 14 /16 hlasů
Tomáš Müller - Černolice, okr.Smíchov /13 hlasů
Josef Betka - Holešovice, č.614 /11 hlasů
Leopold Parízek-Bubny, č.682 /10 hlasů - ve 2.kole
Dále zvoleni: br. Václav Exner jako zástupce pro Všeobecnou česko-moravskou konferenci. Oznámením této volby na místodržitelství ustanoven br. Enequist. V tomtéž roce je 12.května ordinován br. Václav Betka na presbytera.
Práce se rozšiřuje do Nuslí. V Praze se konají Obecné konference bratrských pracovníků - dopoledně německy, odpoledne česky. Br. Betka musí při shromáždění hrát na harmonium a silně při tom zpívat, aby lidé udrželi notu. Neznají ještě naše nápěvy (br. Schiller: však si V. Betka uhnal souchotiny!).
Br. Betka se již v roce 1884 zabýval myšlenkou na vlastní sborový dům, ve kterém by byla modlitebna, byt pro kazatele a nájemní byty a proto vedl na toto téma jednání s ČMK. Počítal, že takový dům by mohl stát kolem 45.000 zlatých, který by se nájemným úročil 7% a tím splácel. Touto myšlenkou se zabývala v roce 1895 i ČMK a uvažovalo se o menším – přízemním či jednopatrovém domě - asi za 20.000 zlatých. Dokonce br. Wanzlik z Rixdorfu slíbil půjčku 100 000 marek, ale později oznámil, že již půjčit nemůže. Bylo zjištěno, že takový nízký dům by v Praze nebyl povolen a třípatrový by zase přišel jako novostavba na 53 000 zlatých, ale byl by prvních 12 let osvobozen od daní. Bratr Betka navrhuje, po zvážení jiných možností, aby se jednalo o koupi domu v Praze 2, Hálkova 5, který by byl za 74 000 K (= 37 000 zlatých). ČMK o tom jednalo poprvé ve schůzi 19.11.1901. Bratr Betka shání peníze na tuto koupi. Ve schůzi Rady starších z 8.3.1902 je vyslovena naděje, že 15.3. bude koupě uzavřena. A byla. Peníze na dům byly opatřeny půjčkami takto:
24 000 K br.Enequist
19 000 K ČMK
17 000 M Mortonova nadace (z Ameriky)
10 000 K od sboru v Dubé na 4,5% úrok
2 000 K roční nájemné sboru, které se platí dosud,
Zatím není zjištěno, jakým způsobem byla opatřena zbývající částka do 76 000 K, na kterou zní kupní smlouva. /Dále není zjištěno, kolik korun znamenal příspěvek Mortonovy nadace, který byl v markách/.
Zřízení modlitebny bylo financováno ze sborových sbírek, sestry ušily záclony, pokrývku na stůl, bylo zřízeno plynové osvětlení. A jak probíhalo přestěhování sboru do nových prostor? 3.8. byla naposledy vysluhována Večeře Páně ve staré modlitebně a za týden na to se tam konalo poslední shromáždění. Od 17.8. se konalo shromáždění v bytě br. Enequista již v novém domě v pokojích a 7.9. a 14.9. již v nové modlitebně, zatím bez slavnostního otevření, které bylo naplánováno na 21.9.1902. V páté schůzi Rady starších čteme zápis: "Byl to den radosti a povzbuzení pro náš sbor. Kéž tomuto zevnímu pokroku, z něho jsme se těšili, odpovídá i vnitřní zrůst sboru."
12 .května 1902 je br. Betka konsekrován na presbytera a pracuje úspěšně dále. Zapojuje se i do práce mezidenominační. 28.září 1903 se konal sjezd Českých evangelíků, na kterém měl hlavní přednášku a na kterém se počala práce českých diakonek. Dům v Hálkové 5 se stal útulkem prvé české diakonky - sestry Anny Kučerové. V roce 1907 se však br. Betka roznemohl a odjel na léčení do švýcarského Davosu. V zápise 4. schůze Rady starších z 5. září 1907 čteme: "Pan farář Karafiát se nabídl, že by chtěl, aby kazateli ulehčil, svá nedělní shromáždění, která koná od 8 hod. ranní ve svém bytě, přeložit do nové modlitebny, kde by zároveň našim členům tím bylo poslouženo. On by ovšem toto shromáždění konal dle svého obvyklého způsobu. O této nabídce se dále hovoří. Ona nevyhovuje cele našim přáním, je to kompromis, ale poněvadž vychází z přátelské ochoty k nám, zvláště k osobě kazatelově, a poněvadž od kázání p. Karafiáta jen dobrý účinek i mezi našimi členy lze očekávati, vyslovuje se Rada starších pro přijetí nabídky, což ovšem ještě ČMK má býti předloženo."
V zápisu 5. schůze však čteme, že ČMK neschválilo přijetí nabídky p. Karafiáta. Ale léčba br. Betky nebyla úspěšná a tak se 14. června 1908 rozloučil se sborem, který v době jeho odchodu čítal již 125 členů a odstěhoval se na Zbraslav. Tam také po dvou letech 4. srpna 1910 zemřel.
Po něm nastoupil v prosinci 1908 br. Theophilus Reichel, dosavadní kazatel potštejnský. V dubnu 1912 vydává "Zásady a pořádky evangelické Jednoty bratrské", kde se poprvé objevuje místo "Ev.bratrské církve" starý název "Jednota bratrská". V roce 1913 je založen spolek mládežníků "Český bratr", který se má čile k světu. V domě se zařizuje elektrické osvětlení.
Rok 1914 je poznamenán vypuknutím I. světové války a následující rok přípravou na Husovo jubileum - 500 let od jeho upálení. Konají se veřejné přednášky Dr. A. Frinty (Hus mládeži), Dr. F. Hrejsy (Husovo náboženství), Dr. S. Klímy (Husův večer) a celý měsíc Husova výstava v prostorách sboru. Tragickou událostí bylo zastřelení se mladého bratra B. Rothanzla, velmi činného ve sboru, který byl odveden a pro svědomí nemohl nastoupit vojenskou službu.
3. září naposled psal br. Th. Reichel protokol ze schůze rady starších - onemocněl a 22. prosince 1916 zemřel. Jeho nástupci se stali
br. Jindřich Schiller (1916-1930)
br. Ota Mikuláštík (1930-1932)
br. Bohumil Vančura (1932-1939)
br. Jindřich Schiller (1943-1945)
br. Bohumil Vančura (1945-1947) -návrat z exilu
br. K. V. Pavlinec, (1948-1949)
br. Jindřich Halama, (1949-1956)
br. Karel Reichel, ep.fr.(1956-1968)
br. Dr. Adolf Ulrich, ep.fr. (1968-1977
ses. Irena Kuželová (od roku 1969 pomocný kazatel, od r. 1977 do 1993)
br. Bohumil Kejř (1994 - 2006)
ses. Eva Šormová (od 2007)
/podle výpisků br.Th.Bechlera, přeložených a opatřených poznámkami br.J.Schillera, životopisu br.V.Betky a z protokolů schůzí Rady starších vybral bratr ing. architekt Živan Kužel pro 95. výročí sboru v roce 1997. Další pohnuté osudy pražského sboru Jednoty zde tedy nejsou vypsány.../
/výčet kazatelů doplnil Filip Lehovec r. 2008